Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Psát report na koncert MONO není vůbec jednoduchá záležitost. Těžko vtěstnat na papír veškeré pocity, které člověk měl, když poslouchal jejich geniální hudbu. Nebudu skrývat, že mám pro tuhle japonskou čtyřku obrovskou slabost. Ono to totiž ani jinak nejde, protože kdo se jednou zaposlouchal do tónů jejich hudby, určitě mě pochopí...
Nebudeme vám věšet bulíky na nos a tvrdit, že jste nás zavalili svými hlasovacími maily. Tenhle zázrak se bohužel opravdu nestal, každopádně pár z vás si ten čas dalo a své tipy nám poslalo. Někteří z vás přiložili i výborné komentáře. Ukázalo se, že naši čtenáři mají velmi široký hudební záběr a vpravdě vytříbený vkus. I proto jsou ve výsledné desítce některá velmi nečekaná jména. Samozřejmě nemůžou chybět klasici všech anketních výběrů, NIGHTWISH a METALLICA :-) Z interpretů, kteří se nakonec do konečné topky ..
Velikonoční neděle, většina lidí barví kraslice, plete si pomlázku a připravuje se na pondělní výslužku. Ne však milovníci tvrdé muziky a hlavně milovníci švédských Dark Funeral. Právě na letošní Boží hod velikonoční se ve zlínském Masters of Rock Café představily dvě švédské, jedna italská a jedna holandská kapela, přesněji Dark Funeral, Zonaria, Nefarium a Carach Angren.
Na první dubnový den připadl koncert jedné z nejuznávanější kapely post HC/screamo/metalcorové scény, amerických věrozvěstů Underoath. Na své evropské turné k aktuálnímu, byť dva roky starému albu "Lost In The Sound Of Separation" si vzali s sebou vycházející metalcorovou senzaci anglány Architects. Aby toho nebylo málo, večer otvírali čeští nováčci screamo scény Shogun Tokugawa.
..
Když jsme se před dvěma lety loučili se seriálem o White Skull, už bylo jasné, že přišlo to, co prostě přijít muselo (a nepochybuji, že i to, po čem prahly zbytky příznivců kapely). Slabý článek kapely, křikloun Gustavo Gabbaro, byl po svých třech pokusech definitivně odstraněn a „šílený Toník“ (ehm, mozek kapely, kytarista Tony „Mad“ Fonto) zase sáhl po něžnější polovině lidstva. Za mikrofonem se tak objevila novicka Elisa „Over“ De Palma a před White Skull tak stály hned dvě otázky. ..
Ačkoli Jaded Heart jsou oficiálně německá kapela, když mi u stolu v MoR café k domluvenému rozhovoru zasedly čtyři pětiny sestavy, byl poměr Němců a Švédů vyrovnán. Záhy jsem se přesvědčila, že je to opravdu veselá a upovídaná banda. Mluvilo se o novém cd, o současném turné, ale došlo i na pár nepříjemných otázek ohledně vyhazovu z předchozího turné a rozchodu s bývalým zpěvákem Michaelem Bormannem. A protože byli pánové tak sympatičtí, odpustila jsem jim nakonec i pokus o vraždu mého diktafonu......
V roce 1996 natočili STRATOVARIUS album „Episode“, které ve svých neotřelých postupech v podstatě odstartovalo druhou power/speed metalovou vlnu. Ta se vyznačuje především zlepšením ve zvukové oblasti, což je spojeno s celkovou technickou modernizací dodávající tomuto žánru nezbytnou bombastičnost a pompu. Největší přínos druhé éry melodického metalu ovšem spočívá v jejím pevnějším uchopení ze strany skladatelů, kteří zejména na přelomu tisíciletí vnášeli do své tvůrčí práce mnohem jasnější a ..
Když má kapela postavenou svou show ne na efektech a na energickém vystupování, ale na kvalitně odehrané a odzpívané muzice, poněkud zamrzí, když není klubová akustika dostatečná. Ale když je člověk fanouškem zarytým, neřeší to a zvukové kiksy, za které kapela v podstatě ani nemůže (bijte zvukaře!), jim odpustí a jejich vystoupení si v každém případě užije. V těchto ohledech, co se zvuku, světla a setlistů týče, byly koncerty v Praze a Vídni v podstatě téměř totožné. Zvuk poněkud o ničem, světla sice atmosferická, ..
ROTTING CHRIST mám zaradených do kategórie zoskupení, ktoré to síce u mňa nikdy prehrané nemali, mimovoľne, nezávisle od vôle ich však kdesi v podvedomí ignorujem, maximálne si uvedomujúc, že sú tu a možno raz... veď kto vie...? Aby sa to zmenilo, musel prísť nový album. Pravdu povediac, vysoko nadpriemerný a na celej ploche príjemne prekvapujúci.
Po vynikajícím zážitku v Praze jsem provedla strategický přesun na Moravu a tak nějak jsem očekávala, že v MoR café bude atmosféra dokonce ještě lepší, než jaká se k mému překvapení vytvořila na Chmelnici. Obecně se taky do Zlína většinou dostaví víc lidí – tentokrát to ale bylo na návštěvnost docela vyrovnané a co se týče atmosféry, bylo zlínské publikum trochu mrtvější. Což mělo samozřejmě mírně negativní vliv převážně na obě předkapely – do hlavní hvězdy se publikum ale stačilo pomalu rozehřát a Axxis opět vládli pódiu. ..
Zarytý metalový fanoušek Sam Dunn se rozhodl ukázat světu, že metal není jen otázkou vyspělých států severní Ameriky a Evropy. Jeho cesty, nebo spíše lety, vedou do míst, kam by nikoho nenapadlo vypravit se za objevováním tvrdé muziky. Sbalil tedy 300 kg natáčecího“nářadí“ a s režisérem Scottem McFaydenem vyjeli do neznáma prozkoumat metalovou kulturu...
Dvě klubové zastávky německých Axxis u nás (i přes datum konání prvního z nich) naštěstí nebyl apríl a tak mi, pod přetrvávajícím vlivem jejich dvou skvělých koncertů ve Vizovicích, nezbylo nic jiného, než navštívit jak pražskou, tak zlínskou zastávku. Od koncertu jsem rozhodně čekala hodně – poslední album Axxis se mi hodně zamlouvá a navíc vím, jak zábavná je jejich pódiová prezentace. Jedinou neznámou ten večer tak zůstávala návštěvnost, se kterou to většinou není v Exitu tak slavné...
Helheim. Tmavé nehostinné místo, dle severské mytologie říše mrtvých, zabírající nejnižší pozici v severských světech (dokonce i pod světem trpaslíků…). Místo pro odpadlíky, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí a nemohli tak vejít do bran Valhally. Tenhle úvod by mohl ty dosud neseznámené s tvorbou norské kapely Helheim nasměrovat, odkud asi severák vane. Ovšem ani ti seznámení nemusí mít v první chvíli jasno. Je docela úsměvné (ač se podobné pocity do světa Helheim příliš nehodí a slibuju, že pro dnešek ..
Každý národ má svůj specifický smysl pro humor. Angličani ho mají rádi sušší, Čechům (kromě Jiřího Paroubka) nevadí ten sebeparodický, Japonci se zase řechtaj tím víc, čím víc je něco ujetý, muslimové oproti tomu nemají žádný smysl pro švandu a vražedně je vytočí, když si někdo udělá prdel z jejich proroka Mohameda. Musí ale také existovat něco jako „brazilský humor“, protože např. kapela SILENT MOON (pocházející právě z „fotbalové“ země) o sobě na svých stránkách tvrdí, že zní (krom jiného) jako DREAM THEATER. ..
„I only regret chances I did not take
And decisions that I waited too long to make
There comes a time when you just realise
Who and what really matters to you in this life“
Těmito slovy nás velikán uvádí do své nové desky, aby bylo hned od začátku jasno, o co tady půjde. Temnota, smutek, zoufalství, ale také vztek, revolta a snaha zvednout se a bojovat – tedy to, co bylo v jeho hudbě vždycky, nám tu nakládá v dvojnásobné dávce...
Původně se to jevilo jako brilantní nápad. Uvolnit skladby ze sevření elektrického křiváku, obnažit je do lehkého, akusticko/symfonického negližé, které ještě více poodhalí základní melodické křivky, to přece byla nesmírně lákavá představa! Jasně, odvaha členům HELLOWEEN nikdy nechyběla, což dokázali zejména na albech „Chameleon“ a „The Dark Ride“, třebaže ani jedno z těchto alb nebylo (všeobecně) přijato s velkým nadšením. Tentokrát se ovšem nemělo jednat o řadové album, nýbrž o výroční, oslavující 25 let existence této německé legendy. ..|
Dnes je 26.7.2025, svátek má Anna
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
MONO, SaDE - 4.4.2010, Praha Palác Akropolis
|
[12.04.2010] |
NEJLEPŠÍ ALBA UPLYNULÉ DEKÁDY PODLE ČTENÁŘŮ METAL FOREVER
|
[12.04.2010] |
DARK FUNERAL, ZONARIA, NEFARIUM, CARACH ANGREN - 4.4.2010 - Zlín, MoR Café
|
[11.04.2010] |
UNDEROATH, ARCHITECTS, SHOGUN TOKUGAWA – 1.4.2010, Lucerna Music Bar, Praha
|
[10.04.2010] |
|
[09.04.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.04.2010] |
FREEDOM CALL - Stairway To Fairyland
|
[08.04.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[07.04.2010] |
|
[07.04.2010] [hodnocení: 9/10] |
AXXIS, MAD MAX, EAGLEHEART – 2.4.2010, Zlín – Masters of Rock café
|
[06.04.2010] |
GLOBAL METAL aneb 7 zemí, 3 kontinenty, 1 kmen
|
[06.04.2010] |
AXXIS, MAD MAX, EAGLEHEART – 1.4.2010, Praha – Exit Chmelnice
|
[05.04.2010] |
|
[04.04.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.04.2010] [hodnocení: 7/10] |
BLAZE BAYLEY – Promise and Terror
|
[02.04.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
HELLOWEEN - Unarmed - Best Of 25th Anniversary
|
[01.04.2010] [hodnocení: 5/10] |